Kalamita umí krajinu převrátit naruby během několika hodin. V první fázi jde o bezpečnost a stabilizaci: odstranit nebezpečné závěsy, uvolnit přístupové trasy a zmapovat poškození. Jakmile je plocha bezpečná, přichází rozhodnutí, která mají dlouhodobé důsledky – volba dřevin, způsob přípravy půdy a plán péče v prvních letech.
Osvědčuje se kombinace více druhů, které lépe odolávají výkyvům počasí i škůdcům. Volba by měla respektovat stanoviště: půdu, vlhkost, expozici a nadmořskou výšku. Příprava půdy může znamenat jen lokální jamky a mulč, jindy rýhování či mechanické odplevelení. Cílem je vytvořit sazenicím dobrý start bez zbytečného stresu.
Nezapomínejme na ochranu. V mnoha oblastech je největším nepřítelem mladých kultur zvěř a buřeň. Oplůtky, individuální chráničky a pravidelné seče nejsou „extra práce“, ale základ, který rozhoduje o výsledku. Ztráty je třeba průběžně doplňovat dosadbami a po větru či prudkých deštích kontrolovat, zda sazenice nezůstaly vyvrácené nebo utopené.
První tři roky jsou klíčové. Zahrnují pravidelné kontroly, zásahy proti konkurenci trávy a bylin, a včasné tvarování porostu pro podporu cílových jedinců. Úspěšné zalesnění není jednorázová akce, ale proces: dobrý plán, pečlivé provedení a trpělivá péče.
